Tuesday, 28 March 2017

Ich gehe ...nach(?) Deutschland nebo tak nějak

(Němčina nebyla moje silná stránka ani před těmi x lety, kdy jsem ji na základce měla...)

Velmi mě baví ta fejsbukovská funkce, kdy se můžete podívat na svoje příspěvky z toho určitého dne v předcházejících letech. Díky tomu jsem narazila na status z před x lety, který zůstal pravdou až do dneška: „Nikdy mě neposílejte nic vyřizovat. Měla jsem vyřídit 3 věci, takže jsem jednu nevyřídila, druhou zapomněla a třetí zmrvila.“

Monday, 6 February 2017

(název příspěvku nevymyšlen)

Všichni si dělají srandu, že když gůglíte nemoci, stejně vždycky zjistíte, že umíráte. Mně se takhle před pár lety povedlo zjistit, že zaručeně do pár měsíců přijdu o všechny zuby. No, proč ne, dřív nebo později to stejně musí přijít. Jen tak mimochodem, jestli se někdy někdo zeptá, na co že to šetřím, tak na zuby – tahle sranda je zatraceně drahá a těžko si budu moct zničehonic dovolit zub, který je dražší než moje měsíční výplata :-/

Aneb dnes o nemocech, domácích pracích, s lehkým zamyšlením na závěr.

Friday, 30 December 2016

Na sklonku roku

Uběhly tak plus mínus čtyři měsíce a už jsou tu zas Vánoce a nový rok (nebo mi to tak alespoň připadá). Čím jsem starší, tím rychleji vše ubíhá, a než se naděju, bude zas další rok touhle dobou. Nu což - furt lepší, než kdyby mi jeden rok připadal jako dvacet.
Na začátku roku jsem si vytyčila několik bodů, kterým jsem se chtěla věnovat, tak se pojďme podívat, jak mi to šlo:

Saturday, 17 December 2016

N no tame ni – Kanae Minato

Na tuhle knížku jsem poprvé narazila v podobě seriálu (který jsem promptně vypla asi v polovině
první epizody, možná dokonce ještě dříve). Když jsem ji tedy uviděla na blešáku, neochotně jsem ji vzala, že třeba knižní verze bude lepší. A kdyby ne, alespoň měla pěkný obal, který bych si v přetékající knihovničce vystavila.


Tuesday, 13 December 2016

Japonská literatura minulosti, současnosti a budoucnosti

Nevýhodou sledování stránek vaší staré katedry je, že se vám po škole sem tam zasteskne (pokud se tedy nevyhlašuj data státnic – to jste najednou strašně rádi, že už jste v zaměstnání). Výhoda je pak ta, že občas, ale opravdu jen občas, objevíte akci, na kterou jste i schopní se dostat, protože se neodehrává 250km daleko. Takhle jsem objevila konferenci o japonské literatuře, kterou pořádala Karlovka. Šance, že uvidím někoho známého, tak byla mizivá, ale téma znělo zajímavě (literatura – na tom se taky nedá nic zkazit), tak jsem se hecla, že půjdu. Bohužel informační hodnota poskytnutých propagačních materiálů mi přišla taková… japonská (aneb s mlhavostí nejdál dojdeš), takže jsem ještě narychlo psala organizátorům, jestli se falešný laik může též zúčastnit. Prý jo. No tak tedy jo.

Wednesday, 7 December 2016

Prosincové novinky

Zhruba v půlce minulého týdne jsem si mohla oddechnout. Konečně mi uběhla zkušební doba, za kterou jsem naštěstí nestihla udělat větší průser (ale že to občas vypadalo hodně bledě!). Což mi připomíná – už jsem vám vyprávěla o prvních promocích, které jsem zařizovala? (a kterých jsem se kdy zúčastnila, páč v době těch bakalářských jsem trajdala kdesi v Londýně a v době těch magisterských jsem pro změnu trajdala kdesi v Japonsku)

Saturday, 19 November 2016

Achilleova píseň - Madeline Millerová

O těch nejlepších knihách se dozvídám z tumblru vlastně úplnou náhodou. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě, protože koho by napadlo, že moderní převyprávění řecké báje o Achilleovi může být takhle chytlavé. Vidět to v knihovně, ani po tom nešáhnu, protože já a dějiny - brrr! Ale to by tedy byla chyba!


Monday, 14 November 2016

Nerozžatá lampa - Radclyffe Hallová

Občas se ke mně dostane kniha, na kterou kdybych narazila v knihovně, tak si jí ani nevšimnu, a přesto se z ní vyklube příjemné počtení. I když slovo „příjemné“ se zrovna na tohle dílo příliš nehodí – „frustrující“ by asi atmosféře knihy odpovídalo více.


Saturday, 8 October 2016

Práce, práce, samá práce

Měsíc uběhl; než se kdo nadál, přišla zima a místo prosluněného kanclu nás sužuje déšť a chlad. A tak nějak se dá popsat nejen počasí, ale i moje pocity z toho všeho. Čím víc se ponořuji do práce, tím víc zjišťuji, že absolutně netuším, co dělám, a nejhorší na tom je, že okolí to taky neví.


Friday, 2 September 2016

Nové začátky

pozornost podniku
S koncem prázdnin se přiblížil i konec mého působení ve starém zaměstnání. Po dlouhém boji se podařilo najít za mě náhradu, která však, chudák, měla jen týden na zaučení. A za učitelku mě, která nejsem schopná podávat věci souvisle a chronologicky, takže z toho musela mít docela mišmaš. Vůbec jí to nezávidím. A to jí svěřili ještě víc práce než mně - protože proč najímat chudáky studenty (a platit jim), když to zvládne "provozní oddělení" za běžný plat. Když se to vezme kolem a kolem, jediné, co mi asi bude chybět, je Evžen.