Saturday 8 April 2006

Pátky bych zrušila

nálada: sad  co poslouchám: YYH - cokoliv, co můj počítač přehraje

Tak dnešek byl přesně tak strašnej, jak jsem předpokládala, jestli ne horší. Do jedný v noci jsem dělala seminárku na zemák a pak jsem vstávala v pět ráno, abych se alespoň trošku naučila prezentaci na ájinu. Sice jsme nakonec nepsali chemii, protože spousta lidí první dvě hodiny zatáhla, ale to bylo tak všechno, co bylo veselý. Pak jsme měli dvě hodiny ZSV (základy společenských věd - pro méně chápavé) a to byl teda fakt nářez. Představte si to nejhorší monotónní mlení, kterýmu navíc není příliš rozumět, trvající dvě hodiny! Já proti ZSV nic nemám, je to strašně zajímavá látka, ale dvě hodiny s našim profesorem - to fakt odrovná. No, a pak přišla moje osudná ájina. Nevim, co jsem si myslela, když jsem tu prezentaci ve středu dělala, ale popravdě - stála za houby. Já navíc nejsem zvyklá mluvit před lidma, ještě k tomu mojí lámanou angličtinou, takže když se mě pak začala ptát na nějaký další svátky a podrobnosti k nim, zasekla jsem se. Doslova. V takovou chvíli nejsem schopna říct jediný slovo a vlastně ani otevřít pusu. Kruci! Jak já tohle nesnášim. Připadala jsem si jako totální magor. No a aby toho nebylo málo, všechno se to na mě sesulo a já se v tý třídě normálně rozbrečela jak malá holka. Naštěstí do naší půlky na angličtinu choděj jen dva kluci - před holkama by mi to tolik nevadilo, ale když mě kluk vidí brečet, tak to beru jako tu největší potupu. Tak trapně už mi sakra dlouho nebylo...
Ale to taky ještě není konec (naštěstí se však už nic tak strašnýho nestalo - co by taky mohlo bejt horší, že jo?). Pak mě a kamarádky ještě čekala prezentace na jihomoravskej kraj. Samozřejmě jsem se to nenaučila a víceméně jsem to četla, což se naší profesorce určitě ani trochu nelíbilo. Ještě s tím však budem pokračovat ve středu, protože ta prezentace je fakt strašně dlouhá. Snad se to stačim naučit...