Wednesday 7 August 2013

Šťastné shledání Štěněte a jeho páníčka

S Hailey jsme se nakonec dost skamarádily a každý den si dlouho do noci povídaly. Ukázalo se, že je křesťanka (takže rozšířila řady osob, které se mě snažily převést na víru - ne, díky) a že má přítele, s kterým se budou příští léto brát. Hailey byla děsně kamarádská, milá a občas trošinku naivní, ale mohly jsme probírat kde co včetně sexuální orientace Štěněte (která mimochodem zůstává záhadou i po jeho vehementním popírání, že s klukama fakt nic nikdy neměl).

Než jsme se s Hailey rozloučili, stihli jsme ještě všichni tři zajet na místní festival svíček zvaný Candle Macuri v Šimodě, asi 30 km odsud. Při této příležitosti se paní hostitelka rozhodla navléct nás do jukaty, abychom si připadaly víc japonsky. Bylo nám striktně nakázáno, že ačkoliv západ zdůrazňuje křivky, tady musíte být rovní jak válec (takže nám okolo pasu omotali ručníky, což mi teda sebevědomí zrovna nezvedlo).
Nevím jak Hailey, ale já si spíš připadala jak divnej gaidžin, nemluvě o tom, jaký v tom bylo vedro, dřely mě boty, do schodů jsem chodila jak postižená a zajít si na záchod bylo nemožné. Nicméně to nakonec byla přeci jen sranda a koukala jsem, že se naše fotka dostala i na nějaké místní stránky o Izu.
Jen pro představu, do čeho že mě to navlíkli:
V Šimodě jsme se tedy vydali na Perry Road (pojmenovanou po admirálovi Perrym, jehož zásluhou se Japonsko v druhé polovině 19. století otevřelo světu), která je sama o sobě moc hezká, a když ji navíc ještě osvítí stovky svíček, tak je to fakt pastva pro oči.

Celé jsme to tam procházeli, občas si nás nějaký z davu fotografů vyblejsknul (no jo, gaidžin v jukatě, to musíte vyblejsknout, to už v takové díře hned tak neuvidíte XD), ale jinak jsme spíš fotili my. Zase mám mrtě fotek, tak když tak jukněte: http://kavi3.rajce.idnes.cz/Candle_Cafe_2013_Shimoda/

Líbilo se nám, jak některé svíčky měly malované plastové fólie, tak jsme se rozhodli, že si taky takovou nakreslíme. Původně bylo v plánu, že všichni se budem podílet na jedné fólii, ale nakonec jsme dostali prostor každý sám za sebe. Otázkou zůstalo, co namalovat. Já se vrhla na českou vlajku, která upoutala pozornost tří mladých Japonek, které se tak šokovaně zeptaly, jestli jsem fakt z Čech, tak jsem horlivě kývala, že jo.
Když mi pak došly nápady, co namalovat, tak jsem se tak sama sebe zeptala, co mám ráda, co bych mohla nakreslit, takže z toho nakonec vzešla zelená ovce, která všechny pobavila :D
A tohle je výsledek:

Mimochodem se s vámi musím podělit ještě o jednu fotku, která se mi líbí:

Tolik k radovánkám a teď ta pro mě ne zrovna příjemná novinka. Po Haileyině odjezdu dorazil další dobrovolník - spolužák a kamarád Kjú-kuna jménem Ó-kun (prý: "Ó jako ódžisama" -_-). Je to trochu prosťáček, který nejdřív jedná a až pak přemýšlí (jestli teda přemýšlí) a pořád se něčemu směje, i když mi to nepřijde byť jen trošinku legrační. Jelikož jsem s ním mluvila akorát v rámci výměny pozdravů, tak vám toho o něm víc nepovím. O kom vám ale můžu povědět, to je Štěně. Štěně bylo vždycky příjemné a kamarádské, ale momentálně si ho představte jako opravdové štěně, kterému se zrovna vrátil páníček po velice dlouhém dni - poskakuje okolo, vrtí ocasem, div páníčka neporazí, jak na něj skáče, a jakmile se páníček někam hne, přilepí se na něj jako klíště. Tak tohle je teď moje Štěně. Až na to, že není moje. Našlo svého dlouho ztraceného páníčka a já musím uznat, že takhle šťastného jsem ho ještě neviděla. Doslova mu září oči. Takže rapidně ubylo času, kdy ho vidím (při práci, u společných jídel), a taky rapidně ubylo japonštiny - furt slyším jen čínštinu. 

Když tu byla Hailey, tak jsem je vždycky zasypala přívalem češtiny, abych rozhovor udržela jakž takž v japonštině - tady už to nemá cenu, tak jsem to vzdala. Jestli něco umím, tak vydržet nemluvit.
Dneska jsem se radši rozhodla zůstat doma a spát, než abych s nimi dvěma jela na pláž a užírala se závistí, že ti dva se baví a já jsem pátý kolo u vozu.

Ano, jsem hnusná závistivá a sebestředná mrcha, která se nerada o něco dělí, a jestli jsem v něčem fakt dobrá, tak je to být protivná na lidi, co mám ráda. Určitě jste to ode mě už zažili, tak se vám omlouvám a vězte, že já to tak nemyslím. Jen se bojím, že když pro vás někdo bude důležitější než já, zapomenete na mě a já zůstanu sama. A samoty se bojím ze všeho nejvíc.

2 comments:

  1. Taky si myslím, že ti to v jukatě sekne. :) A teda Perry Road je nádherná! *_*

    ReplyDelete