Friday 30 May 2014

Kujašikute namida ga koboreta

Mohla jsem včera jít spát v 11 a konečně dospat ten deficit - ne, já musela tři hodiny smolit mejl a pak, ve dvě ráno, jsem považovala za dobrý nápad začít sepisovat tenhle příspěvek. Jasně, proč ne *rozhodí rukama*

Nejdřív dobré zprávy:
Pamatujete, jak jsem posledně zmiňovala, že mě čeká pohovor kvůli tomu stipendiu na Taiwan? Tak jsem se tam teda následující den vydala a snažila se nevypadat příliš nervózně z toho, že se po mně chce mluvit v angličtině. Kupodivu jsem zjistila, že jakmile se pěkně oblečete, zapůsobí to i na vaše sebevědomí; takže jsem dokonce i mluvila (sice hovadiny, ale to je vedlejší). Čekala jsem teda spíš otázky proč chci studovat na Taiwanu a tak, nicméně hlavním předmětem zájmu bylo moje současné studium a pan velvyslanec či kdo to je měl tolik otázek o japanologii na upolu, že tam snad chce jít studovat (nebo tam hodit bombu, kdo ví). Těžko říct, jestli mi to spíš pomůže, nebo uškodí - výsledky ještě nejsou už jsou a nedotáhla jsem to ani na náhradníka. No, alespoň se nebudu muset zase učit znaky, to je docela pozitivní.
btw bych chtěla pogratulovat mé kolegyni japanoložce, která se mi minule ozvala v komentářích, k úspěchu při výběru lidí na magisterské studium na Taiwanu!

Další poměrně dobrou zprávou je obhajoba diplomky. Možná si ještě vzpomínáte, že jsem si jako téma dala překlad a analýzu první kapitoly Sósekiho Wagahai wa neko de aru (Jsem kocour). Samotné psaní byl boj do posledního dechu a snaha nevypadat jako naprostý trotl, který ničemu nerozumí. Minulý týden mi Sylva poslala oba posudky - oba za A (přičemž za jazyk A+ a prý jsem jediná, které kdy takové hodnocení dala O_O). Obhájení by tedy nemělo být tak složité, ale přesto jsem se hlavně ty poslední dny před obhajobou děsila, že to určitě zvorám a neprojdu. Zvlášť když jsem zjistila, že tam budu půl hodiny! No nakonec to uteklo jako voda, zvládla jsem se moc neztrapnit a odpustila jsem si i prohlášení, že je to vlastně celé jeden velký blábol. Sylva i Nakaya byly moc milé a párkrát jsme se tam i zasmály :)

No a tady začíná problém: obě se mě snaží přesvědčit, abych v tom překladu pokračovala, že mi to jde, a bylo by fajn, kdyby se česká veřejnost dočkala překladu tohoto díla. Já s nimi souhlasím v tom, že by to ten překlad chtělo, nemyslím si však, že bych na roli překladatelky byla zrovna vhodný kandidát. Ačkoliv mám Sósekiho strašně ráda, nejsem ani zdaleka žádný odborník, a při překladu jsem si kolikrát vůbec nebyla jistá tím, co se nám to vlastně snaží sdělit. Podle mě by se toho spíš měl ujmout někdo, kdo ví, co dělá, protože já to zaručeně nevím.
V deset večer ten samý den mi pak přišel e-mail od Sylvy s tím, že všechnu tu chválu myslej opravdu vážně a že bych tu kniha měla dopřekládat. A já jí s těžkým srdcem musela odepsat, že se omlouvám, ale že jsem opravdu příliš blbá a příliš neschopná něco takového udělat. Zabralo mi to tři hodiny (ok, většinu času jsem si to jen četla pořád dokola a sledovala u toho Teen Wolf, tak to zas tak náročné nebylo) a nejsem si jistá, jestli je dobrý nápad říkat 11 dní před státnicema jedné z vyučujících, že jsem vlastně úplně blbá a nic nevím. Ale když ono to tak je. Nebo tomu alespoň věřím. Což je ten problém. Protože si začínám uvědomovat, že můj život třeba vůbec není tak černý, jak ho vidím. Můj život je vlastně vcelku fajn, žádné větší problémy. A třeba nejsem tak úplně neschopná nebo alespoň na ostatní působím dojmem, že zvládnu víc než jen ráno dopoledne vylézt z postele. Není přeci možné, abych nevědomky oklamala tolik lidí - když mám navíc ve zvyku hned od prvopočátku rozhlašovat, jak jsem naprosto k ničemu. Problém je, že i když tohle vím, nevěřím tomu. Nevěřím, že bych mohla něco dokázat, že bych mohla být v něčem dobrá. A nikdy tomu asi věřit nebudu, což znamená, že jediné, co mě čeká, je zbytek života v tomhle pesimistickém oparu, kdy mi nezbývá než brečet nad vlastní neschopností. A nejhorší je, když musím někoho přesvědčovat, že chápu, že to se mnou myslí dobře, ale že se omlouvám, protože jsem ztracený případ a budižkničemu. Mrzí mě, že nedokážu splnit jejich očekávání. Mám ty nejlepší předpoklady, ale neumím je využít, takže je mi to vlastně všechno k ničemu. Já jsem k ničemu.

Včera jsem po dlouhé době opět usínala s myšlenkami na to, jak by to asi vypadalo, kdybych se to rozhodla skoncovat, a co - a jestli vůbec něco - by na to řekli lidi z mého okolí...

10 comments:

  1. Lidi z tvého okolí by neřekli nic. Radši by tě vyvolali z říše mrtvých a řádně ti nakopali zadek >.<

    A o tom překladu ještě zauvažuj. Sylva umí dobře japonsky i česky, o překladatelství něco málo ví, takže když ti říká, že na to máš, tak na to fakt máš. Jo, možná to nebude nejlepší překlad na světě, ale i Fiala nějak začínal. Pokud tě to překládání alespoň trochu bavilo, byla by škoda tuhle šanci prošvihnout. Už jenom kvůli tomu pocitu, který nejspíš budeš mít na konci práce ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ale zase by nemohli tvrdit, že by to bylo nečekané - přemýšlím (a zmiňuju se) o tom už 11 let...

      Uvažuju, ale teď to stejně musí stranou, protože nejdřív státnice, v létě pak Japonsko a co bude pak, nikdo neví... ale nedokážu si představit, že bych tu bichli fakt celou přeložila a že bych to pak šla nějakému nakladatelství vnutit - to je prostě úplně zcestná představa...

      Delete
    2. Tak si tu celou bichli nepředstavuj. Na jednu stranu sama nesnáším, když mi někdo tvrdí, že na něco mám, když snad přece sama (sakra) znám nejlépe své možnosti, na druhou stranu:

      "Take the first step in faith. You don't have to see the whole staircase, just take the first step." - Martin Luther King, Jr

      Až na to budeš mít někdy v budoucnu čas, třeba prostě začni a moc o tom nepřemýšlej... a uvidíš, co se z toho vyvrbí. (S vnucováním knihy nakladatelství potom případně klidně pomohu, díky otci už s tím mám určité zkušenosti :D)

      Delete
  2. Děkuju moc za gratulace, jsem z toho ještě relativně v šoku a poslední dobou mě navíc pronásleduje představa, že nedám státnice a budu jim to moct zase pěkně vrátit. :D navíc když mi poslali všechny ty papíry, se kterými se budu muset vypořádat, tak jsem myslela, že se vyvrátím. :D

    Jinak já tobě teda gratuluju k úspěšné obhajobě! A přesně jak říká T'Sal, pokud tě to překládání alespoň trochu bavilo, jdi do toho. Sylva a Nakaya jsou sice strašně fajn, ale rozhodně to nejsou typy, které by rozdávaly poklony na potkání. Pokud tvrdí, že na to máš, tak je to pravda. :) navíc víš, co se říká? Že je lepší litovat toho, co jsme udělali, než toho, co jsem neudělali. Fráze, ale 100 % pravdivá. Zkus to, pokud to nevyjde, můžeš si říct, že jsi se aspoň pokusila. A každá takováhle zkušenost se počítá, můžeš na ní stavět nebo se z ní poučit. Všechno je lepší než sedět se založenýma rukama v koutě. :) A veř si! To je sice věta, kterou absolutně nesnáším a vím, že je to strašně těžké jen tak na povel, ale ty už máš teď opravdu důvod být na sebe hrdá. Dokázala jsi toho spoustu a myslím, že ještě dokážeš, jen si musíš dát šanci. :) Držím palce! A až budu mít čas, tak si tu tvou diplomku přečtu. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky :) Sice absolutně nechápu, proč mi lidé věří a podporují mě, ale aspoň částečně mi to vynahrazuje vlastní nedostatek sebevědomí a pohání mě to kupředu, za což jsem vděčná :)
      btw nečti to - jak říkám, je to blábol a už vím minimálně o jednom překlepu...

      Delete
    2. To nemusíš chápat, stačí, když budeš vědět, že lidé, kteří ti věří, k tomu mají důvod. Já tě chápu, taky jsem měla dost dlouho problém s přijímáním chvály atd., ale pak jsem si uvědomila, že pokud budu se budu všem neustále snažit dokázat, jak jsem neschopná, tak si to nakonec začnou opravdu myslet. Takže zdravé sebevědomí. Úspěšně studuješ, ovládáš několik jazyků, byla jsi v Japonsku.....hele kdybys kromě tohohle neuměla už vůbec nic, tak je to pořád víc, než co zvládne běžná populace. :)))
      Btw dostala jsi A, potažmo A+, blábol to určitě není. :)

      Delete
  3. Mohla jsem jít spát ve dvě a místo toho jsem zalezlá na tvém blogu :D
    (a zítra mám obhajobu)
    K tvojí obhajobě (opožděně) gratuluju ^^
    Já bych do překladu taky šla :)
    Však on ti pak s tím někdo pomůže na trh, je to přeci jen zásadní dílo a katedra se pak bude moct chlubit "překladatelka je od nás". Jednoduché to nebude, ale s každým přeloženým kouskem to bude jednodušší, a pak budeš mít solidní odrazový můstek pro další počiny.
    Samotnou mě překládání baví, jde mi (z angličtiny teda alespoň zatím), ale "prodávání" svých schopností jsem úplně neschopná.

    Mé sebevědomí je někde na dně Mariánského příkopu. Nedávno jsem si dělala cvičení, kde si vypíšeš seznam svých skills, a trochu vyplavalo ke hladině (to sebevědomí), ale jen trochu, aby se o pár dní mohlo potopit zpět do hlubin, ale to je vedlejší :D Asi bych si ten seznam měla znovu přečíst...
    http://vladdolezal.com/blog/2010/you-are-already-awesome/

    Konec tvého článku = story of my life >.>
    Zajímavá přednáška na toto téma (jestli jsi jí už neviděla):
    http://www.ted.com/talks/andrew_solomon_depression_the_secret_we_share
    --------
    Jestli tě svýma chytrýma radama otravuju, tak řekni, odmlčím se :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Omlouvám se za pozdní odpověď - předstátnicová vynervovanost *krčí rameny*
      Se sebevědomím je to těžké - každý tvrdí, jak si má člověk víc věřit, a pak se stane něco, co mu znovu dokáže, jak beznadějný případ je :/ Asi nejzajímavější otázku na tohle téma jednou nadhodila B-sensei: "Co by se muselo stát, aby sis začla věřit?" Odpověď jsem zatím nenašla...

      btw jen klidně pokračuj - mně osobně pomáhá, když vím, že v tom nejsem sama :)
      btw2 co obhajoba? dobrý?
      btw3 do konce příštího týdne jsem v Olmu, kdybys měla chuť a čas někam zajít :)

      Delete
    2. Vůbec se neomlouvej, já někdy totiž neodpovídám vůbec :D
      Takže jsem ráda, že jsi odpověděla a je mi jedno kdy ^^
      Si věřím tak střídavě, když přijde období beznaděje, tak si říkám, ok, už zase, to nějak přečkáme, a pak to bude zase víceméně normální. Hrozný je, že nevím, kdy to udeří, pak je člověk paralyzovanej a nemůže nic dělat. Fakt trapný. Si říkám, o kolik to mají "normální" lidi jednodušší... Si můžou jít za svým a nic je nezdržuje a nic jim nebrání.

      Obhajoba dobrý, pak ti kdyžtak povyprávím, je to nadýl :)

      Určitě bych ráda šla, 18. mám ještě japonštinu, takže buď po ní nebo kdykoli ty další 2 dny, pak jedu dom.

      Delete
    3. jn, "normální" lidi to maj jednodušší a vůbec si to neuvědomují :(
      Toho 18. si asi budeš chtít radši odpočinout, než někde trajdat, ne? Tak jedině 19. - pak už taky odjíždím...
      Každopádně hodně štěstí!!

      Delete