Koogi: Killing Stalking

Než zmíním cokoliv dalšího, je nutné říct, že tahle manhwa/web comics není pro slabší jedince. Já se hrdě přiznávám, že se mezi slabší jedince počítám. Proč jsem to tedy četla? Kdo ví, asi jsem doufala v nějaký happy end.

SPOILER! *Zatím se žádný nekonal a upřímně to na žádný moc nevidím*

Protagonistou je Yoon Bum, creepy mladík, který se v žádném případě nestane vaším oblíbencem. Jak už to tak u divných a možná i lehce vyšinutých maníků bývá, najde si objekt svého zájmu - takového toho pana Dokonalého, co je pěkný a úspěšný, u všech oblíbený a všemi vyhledávaný - a slídí za ním. A slídí fest; hned na začátku se dokonce pokouší dostat do jeho domu, což se mu povede. Bohužel pro majitele domu. Ale i pro něj.


A víc vám neřeknu, protože byste se připravili o tu emocionální horskou dráhu. V celých 35 kapitolách, co jsem měla to "štěstí" číst, jsem nenašla jedinou postavu, kterou bych si oblíbila. Ani jednu jedinou. 

Přesto jsem to nedokázala odložit, protože je fascinující sledovat chování a jednání psychopata, jeho pohrávání si s obětí po fyzické i psychické stránce a stockholmský syndrom oběti. Ne zrovna pěkné, to ne, ale fascinující. 

Časem jsem se dopracovala k tomu, že mi bylo Buma líto, ale věřte, že mi to přes to všechno dalo zabrat. Dosavadní "konec" mě utvrdil v tom, že tady se vážně šťastných konců a krásných vztahů nedočkáme. 

Případné pokračování očekávám s obavami, ale je mi jasné, že pokud se autorka prudce nezhorší, tak si tuhle temnou uličku asi projdu až do hořkého a pravděpodobně velmi depresivního konce.